pátek 22. prosince 2017

Kámen spadlý ze srdce

- délka odpadnutí - kouzelné pilule - injekce příště - pozitivní přístup - ještě že nedělám na sekretariátu SPD - buržoázní poplakání nad osudem pracující třídy - vždy jsou cesty -

            Ták… Kde jsem to skončila? Jo, už vím, minulý pátek jsem se vyoutovala před svým šéfem, reakce byla docela v pohodě, ale rozpačitá (ale tak co čekat, že jo). A já absintově odpadla… Na celý víkend. Z nervů, jak moc divný to v práci bude.
            A to pro tentokrát do víkendu započítám i pondělí. Až na ráno, kdy jsem si nedočkavě letěla do Sexuologického ústavu pro prášky, protože je prostě chci už před Vánoci, protože takhle to bylo o ztrátě několika týdnů. No… A dostala jsem Androcur. Jednu tabletku denně, s tím, že za měsíc si přijdu pro injekce s estradiolem. Že prý, je lepší začít takhle, protože se Androcur požere s testosteronem, sníží jeho hladinu a estradiol se nebude spotřebovávat na testosteron. Hádat se s ním nebudu, medicínské vzdělání nemám a tohle mi třeba aspoň trochu pomůže s přebytkem svalové hmoty, slušně poděkuju a běžím si pro ně, rovnou jeden sezobnu a jdu nějak s obtížemi prohibernovat do dne D.
          Po překonání ranních obav jsem se vypravila do práce a šéf si mě po chvíli vytáhl do zasedačky s tím, že se za reakci posledně (která byla přitom na člověka tématu absolutně neznalého upřímně naprosto v pohodě) omlouvá, že si o tom něco přečetl a pozjišťoval a že nemá žádný problém, akorát se musíme nějak domluvit co, kdy, jak a že se mi vynasnaží v tom pomoct, domluvili jsme se, že si o tom promluvíme ještě se šéfkou personálního a… Všeobecně působil fakt podporujícím dojmem. A říkal, že to půjde, že přeci jen jsme firma chytrých lidí, kteří si o tom snad přinejhorším něco zjistí. Za což jsem ráda. A taky za jednu nejmenovanou kamarádku, která mi nabídla i to, že se u nás v práci staví a promluví si s šéfkou personálního o tom, jak to celý pojmout (prej i s prezentací).
        Upřímně, na to, jak příšerně jsem se před tím coming-outu v práci děsila, mi teď spadl fakt pořádnej kámen ze srdce. A vlastně si teď tak říkám, jakou já mám zatracenou kliku. Ať už v tom, že mám docela jemný rysy, nebo v tom, že mám kolem sebe fakt príma lidi, nebo i v tom, že se existenciálních problémů bát nemusím. Upřímně, fakt nevím, co bych dělala, kdybych pracovala třeba v Albertu - kde bych třeba sehnala na epilace!? Zrovna tady fakt moc netuším, proč taková zásadní věc není hrazená z pojištění, vždyť je to ve výsledku i důležitější než to písmenko v občance, přeci jen na první pohled člověk určuje podle vzhledu, neptá se na doklady.
           Tak snad mi růžový brejle nespadnou, žádný z katastrofických scénářů (které se mi stejně i tak převalují v hlavě pořád) nenastane a všechno bude dobrý. A jestli ne, skoro vždycky je nějaká další cesta.

2 komentáře:

  1. Bude :) no 50 000 kc
    za laser kde vsude propagovani
    s usmevem na pockani
    sorry ja jako ztp honbu
    za nechapu .. a to jako
    ze si tva mama neholi nohy
    chodi do welness za 60
    000 promin jak lehke ze
    jo ;/
    delas snad v bance
    randis s babisem?
    jo blahopreji;) ..
    a veris ze to lidi oceni.
    delas,to pro sebe nebo
    pro ne. ? a co ty co nemaj
    90+60 -90 a kratsi nohu jako
    ja..?:) rozumime si? ;)
    dobrou a PF 2018

    OdpovědětVymazat
  2. lidi neurčují obličej podle vousů. Ale podle rozložení tuku, svalstva v obličeji.

    OdpovědětVymazat