sobota 2. prosince 2017

Jak si zajistit pokračování rodu

- jistota sterility - trocha misantropie - možnosti - blížící se hormony - centrum asistované reprodukce - vyvádění lidí z míry - úžasný kinematografický výběr - očividně jsem jasná - kéž by se vše dalo řešit rychle -


Jedním ze zásadních problémů tranzice je skoro jistá sterilita. A to tedy nemluvím o chirurgické úpravě spodku, ale o hormonální terapii. Prostě znefunkční stávající rozmnožovací soustavu… A chybí orgány, které by mohly být zapnuty druhými hormony. Takže je docela dobrý si zajistit tydlety rozmnožovací věci ještě před začátkem všeho.
Já teda nejsem žádným fanouškem dětí, miluju zvířecí mláďata, hlavně takový ty roztomilý a huňatý. Lidský děti mě prostě neberou. Na druhou stranu zatím jsem mladá a nevyzrálá příslušnice generace Y, je dost možný, že mi začnou tikat biologický hodiny, třeba mi je i roztiká estrogen, takže tady bylo docela na místě si zařídit nějaký zadní vrátka. Pro každý případ. Třeba jednou budu chtít s partnerkou taky pokračovatele rodu. Sice o tom pochybuju, protože si nemyslím, že na naší totálně přeplněný planetě by bylo nějak moc prostoru pro další množení, ale chápeme se, ne? Myslím, že už tu je tak akorát misantropie na jeden článek.
Starodávná možnost rozmnožit se rovnou samozřejmě nepřipadala v úvahu, jak je asi jasné z mého současného postoje k zodpovědnosti, rodičovství, dětem a tak, takže jsem zvolila o trochu modernější metodu - kryogenické zamražení biologického materiálu pro pozdější využití. Můj doktor mne akorát varoval, že až bude “po všem”, tak mohou být trochu právní obstrukce při vyzvedávání, ale úplně jsem nepochopila mechanismus vzniku takových problémů a navíc věřím, že v době kdy budu přemýšlet o dětech už bude česká společnost na trochu vyšší úrovni a nad něčím takovým se už tolik pozastavovat nebude.
Začátek hormonální terapie se mi kvapem blíží, takže jsem si řekla, že to nebudu odkládat, čím dřív se na to vrhnu, tím líp. Takže jsem si zavolala do centra ISCARE, které už bylo doporučováno na více místech a pro mě mělo navíc výhodu v tom, že to mám kousek. Nehledě na to, že cena tři a půl tisíce korun za zamražení a tři roky konzervace (a za každý další rok další tisícovka, takže se dostáváme na částku okolo tří korun za den). Milá slečna na telefonu mi trpělivě zodpověděla všechny dotazy, objednala jsem se, dozvěděla jsem, že mám předtím dva dny sexuálně abstinovat a o pár dnů pozdějc už jsem si to šinula tam.
Na recepci centra asistované reprodukce jsem dostala kelímek (načež jsem se samozřejmě začala červenat a strčila si inkriminovanou nádobku do kapsy), vyplnila nějakou tu povinnou byrokracii a byla poslána do čekárny plné netrpělivých párů, abych si počkala než se uvolní odběrová místnost. Tak jsem si poseděla na gaučíku, netrpělivě vyhlížející zhasnutí nápisu “obsazeno”. Po pár minutách se dveře otevřely, vyšel ven pán s poněkud potupným výrazem, kterému nejspíše nepomohl můj upřený pohled na dveře ze kterých vyšel. Hned jak zmizel jsem ho vystřídala a vydala se do malé komůrky, která ze všeho nejvíc svým zařízením připomínala místo, kde se natáčí nějaká ta videa na PornHub (koženkový gauč, padesátipalcová telka a hromady ubrousků).
Po shlédnutí nabídky dostupné na DVD, zahrnující tituly s úžasně znějícími názvy jako “Prsatky” a “Ass Piraten”, jsem si vděčně všimla hesla k wi-fi, s pocitem lehké potupy vykonala co mělo být vykonáno, vyklouzla ven s nejspíš ještě potupnějším výrazem než pán přede mnou, a skočila do protějších dveří odevzdat vzorek, kde si jej převzala usměvavá sestřička ve středním věku. Ta mne rovnou ještě odvedla do další odběrové místnosti, že mi musí vzít krev kvůli patogenům a s významným pohledem mi přála, ať mi všechno vyjde jak chci a tak. Vzhledem k tomu, že jsem měla vyžehlené vlasy, zapudrované zbytky vousů, které ne a ne zmizet (šla jsem si pak ještě požádat o občanku, tak ať tam aspoň nemám moc klučičí fotku),  mám trochu pocit, že jsem asi byla celkem jasná a určitě zdaleka ne první transka, kterou tam potkala. Pak mi jen řekla, ať si po třetí zavolám pro výsledky spermiogramu, a napsala mi číslo do laboratoře na lísteček.

Překvapená tím, že jsem se dostala někam, kde výsledky nezpracují za měsíc, ani za týden, ale rovnou tentýž den, jsem si šla zařídit aspoň ještě novou občanku (ať jsem aspoň poznat na fotce), vyřídila milion dalších věcí, po třetí zavolala do ISCARE, dozvěděla se, že jsem sice pod normou, ale na několik harantů bude… A bylo hotovo. Kéž by všechno šlo vyřídit stejně rychle.

Žádné komentáře:

Okomentovat