pátek 17. listopadu 2017

První passing večer

- pozitivněji naladěná - hranice komfortní zóny - chlap v záplavě kokotů - “Můžu vidět vaší občanku?” - asi to se mnou nebude špatný - bourání pracně vybudovaného sebevědomí -

Tak protentokrát něco trochu pozitivnějšího. Víte, už jsem sem kdysi psala, že na veřejnosti vystupuju jako chlap, kvůli svejm mindrákům z (prozatím) existujících totálně neženských znaků. Vousy, ramena, svalnatý ruce. Hrát si na chlapa se mi ale už totálně hnusí a když si ženu zatím nevěřím sama, jak by mi ji mohl věřit někdo další? Tak se společnosti raději vyhýbám.
Jít do kina tenkrát bylo vlastně docela v pohodě. Bylo to pár hodin, cestování mezi lidmi v metru, kteří se zabývají vlastními starostmi a mě ani nezaregistrují. Cesta obchodním centrem ve společnosti přítelkyně a kamarádek, kdy jsem nepřitahovala víc pozornosti než jakákoli jiná random holka co jde s kámoškama na horror. No a samozřejmě se hranice takové komfortní zóny musí neustále posouvat, tlačit dál. Tak jsem se po druhé epilaci, kdy už se vousy daly zamaskovat make-upem mnohem lépe (a teď už mi na stačí jen špetka pudru, škoda, že jen na pár hodin, než začnou zase rašit) rozhodla, že půjdeme večer na drink do našeho oblíbeného baru. Mezi kamarády jsem se tam vyoutovala už nějakou dobu zpátky, ale dneska byl den Dé. Jakože jo, ten bar je takový safe-place, takže to až takové hrdinství nebylo, ale začít se má s málem.
Sešly jsme se tam ještě s kamarádkou a jejím přítelem, který se k mému coming-outu vyjádřil stylem “ach jo, já myslel, že jseš další normální chlap mezi zápavou kokotů a teď zjistim, že jsou kokoti v ještě větší převaze, když jseš vlastně holka!”. A od té doby se ke mně obrací se svým lehce neotesaným šarmem, což mi vždycky děsně lichotí.
Po pár hodinách jsme chtěli změnit lokál na další bar, který se dá brát za “bezpečný”, bohužel tam bylo absolutně narváno, tak jsme šli do hospůdky o kousek dál, kterou jsem absolutně neznala, dost jsem se bála (díkybohu za kosmetickou taštičku poslední záchrany). Když jsem si objednala rum s kolou (a nezbytné brčko), tak mě hospodský požádal o občanku. V tu chvíli mi zatrnulo a slušně mě polil studený pot. Co budu dělat? Ptá se mě prostě protože musí, protože vypadám mladě, nebo protože moje vizáž? Vytáhla jsem občanku, chytla ji tak, aby nebyla vidět moje fotka (kde jsem na krátko a mám bradku, aspoň že budu mít novou občanku, sice furt se současnými údaji, ale aspoň s rozumnou fotkou) a jméno a ukázala. Řekl jen “devadesát jedna, to je ok” a moje milá mi pak řekla, že se ptal na občanky všech, takže jsem si slušně oddechla.
Když byl čas na placení, tak za mě platila přítelkyně, a výčepní se jí zeptal “platíte i za kolegyni?”, bez jakéhokoli záseku, zamyšlení, které by se dalo vyložit jako: “je mi to jasný, ale budu tolerantní”, prostě působil, že jej ani nenapadlo, že bych byla cokoliv jiného než prostě normální holka. Asi si dovedete představit, jaká to pro mne byla vzpruha.
A k tomu kamarádi, kteří po většinou působili jako by se prostě přepli a brali mě jako holku jako bych byla holka vždycky. Hlavně jeden známý, který mě když jsme odcházeli chytil, objal (a že to bylo zatraceně skvělý objetí, on má asi dva metry, dlouhý vlasy, vousy, charisma a je fakt hezkej), řekl mi: “hlavně dobře dojeďte” a dal mi pusu. Hihihi.

Ve výsledku mi večer, kterého jsem se strašně bála, že budu muset svou ženskost nějak “dokazovat”, že budu pro okolí chlap v sukni, nebylo tomu tak. Díky za to, že moje rysy mají k jasné maskulinitě docela daleko. Nakonec z toho byla slušná vzpruha pro moje sebevědomí. Škoda jen, že se pak vždycky vyskytne situace, která tuhle pracně vybudovanou stavbu rozfouká jako hurikán Katrina domeček z karet.

7 komentářů:

  1. Gratuluju, vzpomněla jsem si u toho na svůj první plný den před... no... ony to jsou za týden dva roky :-) A dneska už jsou tyhle zážitky pro mě něčím, co si pamatuju jen matně. Protože jsem už dávno pro sebe normální. A pro okolí taky.

    Každopádně ti držím moc palce, a co jsem tak letmo koukala po netu na tvojí aktivitu, tak se možná někde potkáme. Respektive se nemůžu podle indicií zbavit dojmu, že se možná od vidění už pár let známe. Ale já už se ničemu nedivím, začínám mít pocit, že nás to všechny táhne k určitým lidem a zájmům/koníčkům a lidem kolem těch zájmů a koníčků. Jinak si nedovedu vysvětlit, že jsem to všechno držela tolik let v sobě, nikdy jsem to nijak neventilovala (takže žádná TV fáze nebo tíhnutí k lidem kolem fetish komunit atp.) a když s tím konečně něco udělám, tak zjistím, že v mojí sociální bublině do toho plus minus pár let praštilo nebo se chystá praštit mnohem víc lidí, než by bylo statisticky záhodno. Doufám, že jsi taky zažila pár reakcí při coming-outu typu "Cože, další?" :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Uf, strašně se těším, až mi tohle všechno jednou zmatní taky. :)

      Těžko říct, já mám takovou blbou vlastnost, že jsem docela zapamatovatelná... :D Ale jako mám to vlastně taky tak... Furt léta nic, nic, tvářím se normálně, všechno v pohodě, a pak prostě doutnák dohoří a během půl roku otočím půlku života vzhůru nohama...:D
      Ano... Hned když jsem se outovala pořádně před kamarády :D Ale ono to dává smysl, je logické, že se budeme pohybovat mezi lidmi, mezi kterými se cítíme bezpečně... A těch safe-spaces zatím pořád tolik není...

      Vymazat
  2. cau alicko ja nejsem bar bar
    ka radeji mam knizky .
    stejne proplatis i boty:)
    mozna vypadas,na 14
    proto zadal obcanku
    a kolik holek v 15 ti by chtelo
    vypadat na 28 ( a kolik
    pani v 60 na 22:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, pak jsem zjistila, že chtěl občanku skoro po všech, takže to bylo tím, ale v tu chvíli mi docela zatrnulo...

      Vymazat
  3. cha cha to zni kdyz to prozijes
    ale kdyby te sikanoval..
    vzdyt. i teruska se hrala
    na kolouska kdyz ji neopravil
    kolo tom a misto toho..:/
    procti si alicko k popukani.
    vsem silakum slimakum ze
    snekum terkoo:)

    OdpovědětVymazat