neděle 22. října 2017

Týden plný dojmů

- týden působivých dojmů - probuzení ze sna - hodiny nečitelného psaní - paní, totiž pane, pardon - konečně mám co na sebe - stresující večer - normální holka -


Ty jo, ještě začátkem týdne jsem si každou chvíli říkala “Hm, o tomhle by se dal napsat strašně skvělej článek!” Měla jsem strašně moc nápadů… A pak se to nějak všechno vsáklo a nenapsala jsem samozřejmě nic. No, holt máme asi všichni omezenou zásobu kreativity, a já většinu té své spotřebuju jinak. Naštěstí byl jinak tenhle týden plný působivých dojmů, protože jsem občas tak trochu hysterka a nějaký věci ve mně prostě zanechaj zatraceně hlubokej vjem, i když logicky si umím odůvodnit, že vlastně o nic nejde.
Tak nejdřív středa. Byla jsem zase na povídání s panem doktorem Procházkou, ten mi hned na úvod řekl, že mi to sluší, zda jsem namalovaná. Já mu teda popravdě odpověděla, že jsem si jen vytrhala obočí a nebrala brýle. Ono to fakt udělá velký rozdíl a já se vnitřně tak trochu tetelila blahem. No a další věc je, že jsem dostala zprávu pro mou praktickou lékařku, protože mám nějak zvýšený jaterní hodnoty. Tak doufám, že je to jen mononukleózou, kterou jsem kdysi prodělala a nebude to nic horšího… Pokud bych kvůli tomu nedostala HRT, tak se asi zblázním.
Co na mě ale v tu chvíli zapůsobilo nejvíc, bylo malé “dg. F64.0” ve zprávě. Vím, že vlastně vůbec o nic nejde, ale pro mne to najednou bylo, jako bych pořád jenom snila a najednou zjistila, že to není sen, že je to zatraceně skutečný a já se fakt odhodlala vyřešit něco, co mě hlodá celou věčnost. A teda můžu říct, že nejvíc mne deptá asi to, jak to všechno jde pomalu. Pořád jenom čekám. Na vyšetření. Na potvrzení diagnózy od Weisse. Na tohleto. Na támhleto. Ach jo.
Jen tak mimochodem, Procházka na doktora píše docela čitelně. Zvlášť, když si to porovnám s recepty od obvoďačky, kde jsem absolutně nechápala, jak může lékarnice vědět cože mi to má vydat. Vzhledem k tomu, že naprosto doktorsky píše i M táta, který má za sebou pár let medicíny taky, mám za to, že je na lékařských fakultách nějaký tajný předmět jako “nečitelné psaní”, nebo tak. A Procházka z něj nejspíš dostal za tři.
No a pak je tu to, že mám očividně docela feminní rysy. Protože když jsem šla do pekárny, trochu zčesané vlasy, bez brýlí, ale jinak v pánském kabátě, prodavačka na mne: “A paní si dá?”. Když se pak otočila přímo na mne, tak začala hrozně zmatkovat, jakože: “Pardon pane” a tak, ale vzhledem k mé vizáži v daný okamžik to byl docela slušný úspěch. Podobně, jako když na mne s přítelkyní volal nějakej týpek: “Holky, nemáte cigáro?” A to se ani neoblíkám nijak zvlášť androgynně, nebo tak.
A teď k tomu největšímu. Už jsem tu psala, že zatím se na veřejnosti prezentuju jako kluk. Je to proto, že jsem strašnej stresař a vidím na sobě každou vadu a nedokonalost. A mám strašný mindráky z toho, že i po holení vousy pořád prosvítaj, z toho, že mám kouty, z toho, že mám svalnatý ruce. A prostě se strašně bojím toho, že si někdo všimne, že nejsem “normální holka”, že budu vypadat jako namalovanej chlap. Fakt strašně obdivuju všechny holky, který začaly s real life testem před hormonálkou. To bych se asi stihla několikrát složit. Během prvního dne. Ale zpátky k tématu: kamarádky nás včera vytáhly do kina. A já se nechala vyhecovat k tomu, abych šla v holčičím. Zrovna v den, kdy jsme byly nakupovat a já mám nový úžasný trička a džíny. A všechno dámský.
Tak jsem se nechala ukecat. Před zrcadlem jsem strávila půl hodiny s korektorem a make-upem, vyžehlila si vlasy (škoda, že rostou tak pomalu), oblékla se do nového oblečení a od M si půjčila kabát (máme naštěstí podobnou velikost). Vyrazily jsme, a jak velí zákon schválnosti, samozřejmě muselo pršet. Když jsme šly do metra, málem jsem chytla záchvat úzkosti. V metru jsem se pak snažila stát tak, aby ze mne bylo vidět co nejmíň. Holky tomu taky úplně nepomohly, sice se hodně snažily, ale občas jim ten rod ujel (ono zase, známe se nějakou dobu, a je to nezvyk, že jo), naštěstí ale nikde kde by to někdo slyšel. Ve výsledku to byl na jednu stranu pro mne jeden z nejvíc stresujících večerů života (už jsem zmiňovala, že některý věci strašně zbytečně prožívám?), na tu druhou na mne nikdo nezíral, nikdo si ničeho nevšiml (nebo mu to bylo úplně jedno), já byla pro okolí prostě normální holka a byla jsem šťastná.

8 komentářů:

  1. Oni lidi to první oslovení dělají podle vlasů. Se mi to stávalo taky hned při delších vlasech mírně. A stejné situace se mi stávají stále po 7letech na hormonech. A ty , tkeré jdou do RLT před hormony a nebo aji pře tím než se jim změní tělo...tak neobdivují. Jelikžo díky nim, je zkažený přístup u lékařů. Lékaři si pak myslí, že nemusí řešit hormonální léčbu a jeji účinky na tělo a že stačí změnit šatník,líčení, vlasy...a nic více se neřeší. Kvůli tomu dost holek trpí, jelikož tento přístup je pro šíleně úzkou skupinu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, ale když to vezmeš kolem a kolem - proč si nezaslouží obdiv? Určitě nechtěly začít RLT jako "chlapi v sukni". Nemyslím si, že je dobré jim to klást za vinu.
      Další otázka pak je, nakolik se "neúčinná" HRT dá řešit. Ono pokud je feminizační účinek ovlivněn množstvím receptorů, tak je logické, že od jisté chvíle vyšší hladiny nemají žádný další efekt...

      Vymazat
    2. Tak receptory se aktivují až od určité hladiny. Citlivost receptorů není změřená a proto se má zkoušet, jak tělo zareguje a když nereaguje, tak zvýšit a nebo naopak třeba něčím podpořit- růstový hormon. ten podporuje působení estrogenu, cisženy ho mají více a taky ho potřebují více, jelikož estrogen snižuje účinek růstového hormonu. A holt bez růstovýho hormonu není fyzická změna.

      Vymazat
    3. A proč by si měli zasloužit obdiv a za co? Copak je genderová dysforie o chození v sukni? není. A genderová dysforie nemá absolutně nic společného s oblečením, ale bohužel lékaři z nějákýho důvodu myslí :) možná tím, že je tu clothes dysforie a gender dysforie a je to něco jiného...no a pak ten lékařský přístup vypadá - HRT nemusíme řešit, vžddyt fyzická změna není potřeba

      Vymazat
  2. Co se týče potvrzení diagnózy od Weisse, taky jsem čekala. Týden. Dva. Tři. Pak mi doktorka Fifková řekla, ať mu tedy zkusím napsat mail, že ho to třeba popošťouchne. V pátek jsem to udělala a v pondělí jsem měla výsledky. Někdy není od věci se prostě ozvat... :-)

    Johanka

    OdpovědětVymazat
  3. alicko,ses vtipalek mej se rada
    jaka ses mam rada tvuj
    blog. me vadi ty reci ze kdo
    ma na SRS je zena kdo nema
    je TV:/ jedna blazniva zenska
    taky chvalila kolegy jak jsou
    hodni a pak zlatej padak:)
    naivka ta ZLBZ ..
    zlo se umi maskovat ma skusenost.
    alicko a co ty a VANOCE?
    mas darky?:)

    OdpovědětVymazat
  4. me prvni psal mail mudr
    prochazka a dodal jistoty
    a pak ta ma neco
    vic jak se rika ;))
    znas alicko.herzuv dum
    ? maji sexy sanitky a ridice
    ;)©

    OdpovědětVymazat
  5. opps melo byt hanka fifkova
    ona vi.:)

    OdpovědětVymazat