pondělí 25. září 2017

Dvojí život a motání zájmen


- absolutně nezajímavé dlaždičky - někde kluk a někde holka - krásný a nádherný jazyk - neřešitelné otázky - hypersenzitivita v rodové otázce - vypořádávání se s dysforií -

Jak jsem naznačila minule, žiju si takový dvojí život. Doma jsem pro mou drahou prostě ta (a zvlášť poslední dobou jsem spíš doma, prostě mám hrozný stihy, že nevypadám jako ani to, ani ono a všichni na mě čumí, i když vím, že většinu lidí to zajímá asi tolik jako to, že máme v baráku jednu dlaždičku jiné barvy než ty ostatní), pro většinu kamarádů jak kdy a v práci jsem samozřejmě ten.
Takže to vypadá tak, že každý den v práci si po sobě čtu mejly tak desetkrát, jestli jsem se nespletla. S kolegyní, která to o mně ví a prostě je to moje super kamarádka o sobě mluvím tak jak mi to zrovna přeleze přes prsty i když mě napomíná, ať si dávám pozor, jinak si to začne v práci plýst, ale snažím se dávat si bacha. Zvlášť když už mě v práci jednou oslovila jako holku (a pochybuju, že si to uvědomila).
No a pak to vede i k totálně vtipným situacím, kdy se snažím být kluk a prohlásím něco jako “no a když mi včera volal máma tak blablabla”. Takže ve výsledku motám úplně všechno dohromady. Prostě… Čeština je nádherný jazyk. Krásný a bohatý, plný skrytých významů, bohaté popisnosti, úžasně tvárný a mohla bych v takovýchto superlativech ještě pokračovat. Má jen jednu vadu. Je v něm neskutečně těžké mluvit “bezpohlavně”. Minulému času se prostě ani za pomocí trpného rodu (při jehož nadužívání stejnak člověk zní jako totální debil) nemůže vyhýbat donekonečna. Pro mne to pak znamená spóustu chvil kdy přemítám, zda používám ten správný. A to ještě dělám školitele.
No a tady máme hnedle otázku, která nemá vůbec jasný řešení. Na jednu stranu, k čemu je dobré mít takto separované rody? K čemu vlastně je adresátovi informace dobré vědět, zda je inkriminovaná osoba muž nebo žena? Na druhou stranu, je v pořádku nastavovat jiná pravidla a převychovávat jazyk, navzdory jeho přirozenému vývoji, který by však do stavu mohl trvat desítky let? Přeci jen, tohle je něco co se týká části obyvatelstva měřitelné spíše v promilích.
Člověk pak chápe obě strany a jejich argumenty. V těchto otázkách není žádná cesta správná, vždycky je to otázka subjektivního vnímání a vzájemného kompromisu obou stran. Svět není černobílej. A demokracie je sice kvůli své pomalosti totálně na hovno, nicméně nějakým způsobem se aspoň snaží přinést kompromis pro miliony lidí. Což je vždycky složitý. A nikdy se nejde zavděčit všem.
A zase odbíhám do nějakých teoretizačních rovin, když si chci jen vylít srdíčko. Jde mi o to, že jsem teď hypersenzitivní na to jak mne kdo oslovuje. Když mne má drahá na veřejnosti osloví jako ženu, mám častokrát stihy, že si o mě lidi myslí, že jsem nějaký úchyl, když to zmotám práci, hned mám strach, aby si nikdo nemyslel něco víc než, že jde jen o přeřek. Vím moc dobře, že jde o totálně iracionální strach. Ale prostě tam je. A to mám ještě k tomu tejden dovolenou, tak doufám, že se celý příští pondělí nebudu plést. Jako by nestačilo, že pár lidí už si všimlo změn v mém vzhledu.
Jednak máma, ale ta se ptá jen jestli nejsem gay, na což jsem jí řekla, že to rozhodně nejsem. Jednak jeden kolega, který je ale extrémně všímavý a občas působí jako by měl křišťálovou kouli mi řekl, že začínám vypadat jako holka, když jsem mu řekla, že moje vlasy dorůstají ty jeho. No a taky majitelka našeho oblíbeného baru, která se posledně divila “Proč **** vypadá jako ženská?”, ale ta už pár lidí projít tranzicí viděla. Takže si toho zatím všimli jen ti sakra všímaví. A to jsem se jen naučila holit absolutně hladce a vytrhala obočí.
A tady se nabízí otázka, když si to pak pletu, proč sakra nepoužívám pouze mužský rod, dokud se nerozhodnu vyoutovat? No, je to hlavně dost uklidňující. Ztrácíte pocit, že musíte něco hrát, je to jako se po náročném dni svléknout, osprchovat a zalézt do postele. Prostě, potvrzení sebe sama (a potvrzení od okolí má efekt ještě větší), potvrzení, že je člověk doma, v bezpečí a sám sebou (aspoň dokud moc neciví do zrcadla). A ve stresovém období se ještě vypořádávat s gender dysforií, to je fakt k nezaplacení.

Žádné komentáře:

Okomentovat